Československá republika
1918 - 1938, 1939
28. října 1918 získali Češi vytouženou samostatnost a přípojili se k nim i Slováci.
Budování státu ale nebylo nic jednoduchého.
Nejprve se musely vytvořit hranice nového státu, což se neobešlo bez konfliktů s Němci, Poláky a Maďary, kteří měli o hranicích jiné představy, mnohde došlo i na zbraně. Němci v našem pohraničí se chtěli připojit k Rakousku a k Německu, protože však ČSR měla podporu vítězů 1. světové války, bylo jim to zakázáno. Později byla k Československu připojena ještě Podkarpatská Rus, takže země sahala daleko na východ.
ČSR pak byla mnohonárodnostním státem - žilo v ní 7 milionů Čechů, 2 mil. Slováků, 3 mil. Němců, 0,5 mil Rusínů, a také Židé a Poláci...
Problémy přinesla i ztráta velké části trhů někdejšího Rakousko-Uherska. Zboží se musí nejen vyrábět, ale někdo ho musí i koupit.
Postupně se však všechno začalo měnit k lepšímu. Byla přijata nová ústava, zrušily se šlechtické výsady a tituly, byla zavedena osmihodinová pracovní doba. Byla přijata vlajka, kterou užíváme dodnes a celý stát chtěl prezident Tomáš G. Masaryk budovat na demokratických základech, takže lidé si své zástupce do parlamentu volili ve svobodných volbách. O zvolení pak usilovali politici z mnoha politických stran.
Točila se spousta filmů, měli jsme spisovatele jako byl Karel Čapek a další...
Začalo se dařit i průmyslu - světoznámé byly podniky a výrobky jako Baťa - obuv, Škodovy závody - turbíny a zbraně, ČKD - lokomotivy, známé byly automobily Tatra, Praga, Aero a Škoda, mnoho podniků vyrábělo zemědělské stroje, hnojiva nebo zpracovávalo zemědělské produkty - cukrovou řepu, chmel...
V německém pohraničí byly továrny na textil, sklo a porcelán.
Jenomže pak přišla hospodářská krize a kolem roku 1930 u nás byl téměř 1 milión nezaměstnaných. Nejvíce postiženo bylo Slovensko, které svůj průmysl teprve postupně budovalo a v němž byly v horách a dolinách málo příznivé podmínky pro zemědělství, a německé pohraničí, neboť sklo, porcelán i textil najednou neměl kdo kupovat, protože málokdo měl peníze na něco jiného, než základní potřeby.
Slováci začali být zklamaní, že Československá republika nevyřešila jejich problémy a někteří se domnívali, že samostatné Slovensko by se mělo lépe.
Po roce 1933, kdy se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler a sliboval lidem práci, Němci v našem pohraničí začali toužit po připojení k jeho říši a mnozí se stali nesmiřitelnými nepřáteli Československé republiky.
Československo chtělo zůstat demokratickou zemí a nemohlo s tím souhlasit.
Republika se pak chystala na obranu, budovaly se obrovské betonové pevnosti s mnoha patry v podzemí. V roce 1938 pak muži nadšeně nastupovali do armády.
Jenže se ukázalo, že naši spojenci - Velká Británie a Francie, nebudou ochotni válčit kvůli malé zemi uprostřed Evropy. V Mnichově se dohodli s Adolfem Hitlerem, že Československo musí Německu odstoupit pohraničí obydlené Němci a jih Slovenska Maďarsku. S požadavky přišli i Poláci.
Edvard Beneš se neodhodlal bez spojenců k obraně a v září 1938 s odstoupením pohraničí souhlasil, vzdal se úřadu a odcestoval za hranice.
V březnu 1939 Adolf Hitler zapomněl na všechny sliby, že malý zbývající stát již nebude ohrožovat a donutil Slováky k vyhlášení samostatného státu a Čechy a Moravu přímo vojensky obsadil a udělal z nich Protektorát Čechy a Morava.
1) Které národy žily v ČSR
2) Co znamená, že ČSR byla demokratický stát
3) Kterými podniky a výrobky se mohla ČSR chlubit
4) Proč začali být Slováci v ČSR zklamaní
5) Kdo a jak ovlivnil po roce 1933 myšlení Němců v našem pohraničí
6) Proč nakonec Edvard Beneš nedal rozkaz k obraně
7) Co se stalo v roce 1939 se zbytkem Československa
8) Měli Němci v našem pohraničí právo na připojení k Německu?