Cesta k samostatnosti

Češi původně obrovskou říši Habsburků opouštět nechtěli, chtěli jen, aby se zrovnoprávnily vztahy mezi Čechy, Němci, Maďary a dalšími národy říše. Mnohým politikům bylo jasné, že pokud budou mít Češi samostatný, ale celkem malý stát, budou žít pod hrozbou velikého sjednoceného Německa, které vzniklo v sousedství.

V našich zemích bylo nejvyspělejší hospodářství ze všech částí říše - těžilo se zde uhlí, vyrábělo železo a ocel, vymýšlely se a vyráběly se stroje, hlavně pro zemědělství, byly tu cukrovary, pivovary, i první automobil v Rakousko-Uhersku byl Präsident sestrojený v Kopřivnici. Z Čech pocházeli i vynálezci jako František Křižík, který budoval elektrárny, na dlouhou dobu se ujal jeho způsob osvětlení, vymýšlel tramvaje. Na rozdíl od amerických vynálezců to však byl hlavně nadšený pokusník a objevitel a jen málo myslel na to, že by měl myslet i na peněžní zisk.

Dokud existovalo Rakousko-Uhersko, měli čeští výrobci a obchodníci možnost bez překážek obchodovat po celé říši.

V roce 1867 byla konečně přijata i ústava, která zaručovala obyvatelům spoustu práv a stali se z nich občané.

Bohužel císař František Josef I. marně usiloval o dohodu mezi Čechy a Němci v českých zemích. Němci stále hrozili tím, že se mohou odtrhnout a připojit k obrovskému Německému císařství, pokud by Češi získali stejná práva, jako měli oni.

Všechno se pak rozhodlo za 1. světové války. František Josef I. byl už před válkou nucen prohlubovat spojenectví s Německem, a když byl v roce 1914 v Sarajevu zastřelen následník trůnu František Ferdinand, 84letý císař vyhlásil na naléhání Německa válku malému Srbsku.

Netušil, že válka nebude trvat dva týdny, ale že se do ní brzy zapojí i Německo, Rusko, Francie, Velká Británie, Japonsko a další, nakonec i Spojené státy, a budou si řešit své vlastní zájmy. Nakonec trvala čtyři roky a zemřely v ní miliony vojáků i civilistů.

Byla to válka, ve které těžko mohl někdo vyhrát vojensky, neboť někoho napadlo, že vojáci by si mohli vykopat a vybudovat složité systémy zákopů, a v době, kdy letadla svedla na obloze pouze téměř rytířské souboje pilota proti pilotovi (před válkou to byli většinou přátelé a nadšenci, kteří spolu vymýšleli první létající stroje), byly zákopy téměř nepřekonatelné, neboť byly vymyšleny i první kulomety, které každého útočníka zastavily.

Češi s nevelkým nadšením bojovali proti Slovanům, zejména Rusům, mnozí dobrovolně přebíhali do zajetí. Češi se pak dočkali mnoha omezení a zákazů, mnozí politici byli uvězněni.

Zatčen měl být i Tomáš G. Masaryk, profesor Univerzity Karlovy, který již odešel do důchodu (narodil se v roce 1850) a netušil, že to hlavní v jeho životě ho teprve čeká. Předtím proslul jako bojovník za pravdu, i když skoro všichni stáli proti němu. Musel tedy zůstat za hranicemi. Tam začal významné politiky přesvědčovat, že Češi a Slováci by si zasloužili vlastní stát. Pomáhal mu v tom i Edvard Beneš a Slovák Milan Rastislav Štefánik. Úspěšný začal být až tehdy, když nabídl, že Češi v zajetí vytvoří vojenské jednotky - legie, které budou bojovat proti Němcům.

V roce 1916 zemřel císař František Josef I. a údajně velmi litoval, co vyhlášením války způsobil. Jeho mladý nástupce Karel I., poslední český král, se snažil z války vystoupit, ale jednání se prozradila a německý císař jej donutil k poslušnosti.

Od té chvíle už bylo jasné, že říše nemá naději a rozpadne se. Karel I. sliboval velké změny, ale o to nestáli zase rakouští Němci. 28. října 1918 pak Češi (i jménem Slováků) pod dojmem zpráv o válečných neúspěších Německa vyhlásili v Praze samostatný stát, po několika dnech začalo být jasné, že to bude Československá republika a prvním prezidentem se stane Tomáš G. Masaryk.